Rasové a národnostní stereotypy v médiích
Hlavním cílem předložené metodiky je snaha rozvíjet u žáků schopnost chápat podstatu stereotypů a vnímat jejich podobu v médiích. Žáci by se měli učit při konzumaci mediálních obsahů aktivně přemýšlet, učit se dekódovat stereotypní obrazy národnostních menšin a uvědomovat si rizika, která souvisí s podporováním a šířením stereotypního obrazu menšin.
Romská tematika je ve společnosti velmi citlivá a média mohou posilováním stereotypů úmyslně či neúmyslně podporovat xenofobní ba dokonce rasistické nálady ve společnosti. Jedním z nejaktuálnějších témat mediální výchovy na školách je proto právě prohloubení znalostí v této oblasti. Konzumenti médií by měli vědět, že média nezprostředkovávají skutečnost jako takovou, měli by získat povědomí o tom, co je stereotyp a jakým způsobem je v médiích reprodukován. Jedině vybaveni takovými znalosti mohou k médiím přistupovat s odstupem kritického myšlení a registrovat rasové stereotypy.
Rasové a
národnostní stereotypy v médiích
Pěkný den, metodika je zpracována velmi podrobně, zejména v přípravné teoretické části určené učitelům. V textu zmiňujícím mimořádné riziko stereotypizace, jež v minulém století vedla až k systematickému vyvražďování Židů, mi trochu chybí doplňující materiály - například právě ukázky z dobových novinových článků, fotografie, záběry dokumentárních filmů apod. Domnívám se, že by na závěr hodiny, kdy žáci začínají riziko stereotypizace skutečně vnímat a chápat, takovéto sugestivní ukázky dřívější reality mohly jejich vnímání a dlouhodobé působení celého tématu více podpořit. Předložený námět vedení vyučovací hodiny považuji za velmi užitečný, i s důrazem na posouzení dvou různých mediálních typů (tisk a TV reportáž).
Zdravím, souhlasím s předchozím komentářem, práce je po metodické stránce zpracována moc pěkně. Co mi na ní ale nesedí je moderní (taktéž stereotypně propagovaný) názor, že veškerá stereotypní zobrazení, především ta medializovaná, je potřeba vyvrátit a prokázat jako nepravdivá, a to ať už se na pravdě zakládají nebo ne. Metodika se podle mého názoru příliš soustředí na vyvracení současných stereotypů, resp. zakládá nový výklad reality žákům právě na reakci na medializovaná tvrzení, o kterých už víme, že se ne vždycky zakládají na pravdě. To bohužel vnímám jako velký nedostatek. Obraz, který na základě toho vznikne, bude proto spíš tínout k opačnému, ale stále stereotypnímu extrému (menšina je zlá -> menšina je oběť). Podle mě by bylo efektivnější zprostředkovat žákům skutečnou zkušenost s příslušnou menšinou, např. prostřednictvím spolupráce s některým z jejích příslušníků, který by v doprovodu lektora na kurzu vyprávěl o svém vlastním životě v menšinové komunitě (a to jak s klady, tak i zápory). Kdyby tohle bylo zapracované do už současné práce, myslím, že by šlo o velmi kvalitní a přínosný projekt.
Metodiku považuji za velmi dobře zpracovanou, oceňuji kvalitní výklad jednotlivých pojmů, z kterého mohou učitelé čerpat. Samotnou lekci by bylo dobré zahájit něčím, co by žáky zaujalo (např. ukázkou televizního zpravodajství, které by se týkalo dané problematiky). V závěru by bylo vhodné více se zaměřit na řešení situace (např. žáci navrhnou, jak by se k této problematice stavěli, kdyby zastávali funkci šéfredaktora v tisku).