Publikum spolutvůrcem obsahů aneb Věrohodnost informací na intenetu
( Petra Šarešová )
Žáci by si v rámci hodiny měli uvědomit, že ne všechny informace na internetu jsou pravdivé, jelikož je tam může vložit kdokoliv.
Doba, kdy žáci hledali informace ke studiu, referátům a seminárním pracím v knihovnách, je dávno pryč. V současné době nejdříve pustí počítač a teprve když nemohou nic najít (stává se zřídka), zamíří do knihovny.
Cílem lekce dovést děti k přemýšlení o tom, z jakého zdroje informace čerpají a stahují, a podle toho k materiálům přistupovali.
Publikum
spolutvůrcem obsahůVÁŠE HODNOCENÍ ČLÁNKU „Publikum spolutvůrcem obsahů aneb Věrohodnost informací na intenetu”
Kritické hodnocení informací na internetu je jistě důležité. Klíčem by však mělo být pochopení, že tento princip platí i pro knihy nebo tisk, zkrátka všechna média. V minulosti jsem narazil na knihy, které informace slepě přepisovaly z jiných publikací bez nejmenšího ověření jejich správnosti či pravdivosti. V tisku to platí ještě silněji, viz nedávná aféry s přebíráním zcela neověřených - a nepravdivých - informací v takzvaně seriozním českém tisku. Autorka by si také měla lépe promyslet a zkontrolovat poslední větu.
Je to moc pěkná metodika, jenom se bojím, že v těch 45 minutách se to nedá stihnout. Diskuse se dost často vymkne kontrole a zde není žádná časová rezerva. Myslím, že tohle je jedno z vůbec nejdůležitějších témat v mediální výchově, sama jsem na střední škole několikrát při čerpání z wikipedie narazila. Děti by rozhodně měly vědět, že i na internetu existují velmi kvalitní zdroje informací, které mohou využít.